Nejčastěji se budeme ubytovávat v místních hotýlcích či guest housech, jak se jim říká v Keni. Pokoje budou většinou s vlastní koupelnou/WC. V odlehlejších částech Keni je v koupelně kýbl s vodou pro vlastní hygienu, jinak sprcha.

Stravování bude jednoduché, ale zdravé. Snídaně často sestává z nějaké anglické snídaně, tedy párek, vajíčka a bílý chléb. Někde zase budeme jíst k snídani obyčejné fazole nebo mungo fazole. K tomu se často podává obilná placka, tzv. chapati. Občas ochutnáme kuřata nebo skopové maso. Často se podává také rýže, i když nejčastější přílohou je ugali, což je kaše z kukuřičné mouky. V Keni mají také dobré pivo.

Staňte se opravdovými dobrodruhy a přidejte se k výpravě k jezeru Turkana v severní Keni, do jedné z nejodlehlejších destinací na naší planetě. K jezeru se téměř nekonají žádné organizované výpravy, a proto je toto místo skutečně autentické. Místní lidé si zachovali kulturu, jaká tam panovala i před mnoha stovkami let, a proto se dá říci, že tato cesta je také cestou do minulosti. Poznáte takovou Afriku, o jaké mnozí jen sní. Naopak nečekejte zájezd s all inclusive a masovým safari turismem, nýbrž opravdové poznání africké divočiny. Jezero Turkana je největší pouštní jezero na světě. Z jihu na sever měří zhruba 300 km, a jen pro vaši představu - na východní straně jezera najdete jen dvě malé vesnice. Taková je to divočina! A co víc - na této straně jezera je krajina tak exotická, že si tam budete připadat jako na Měsíci. Půda je černá a posetá sopkami. Na západní straně jezera se zase budete cítit jako někde v Karibiku. Jsou tam krásné písečné pláže s palmami.

Protože budeme jezdit místní dopravou a někdy budeme dokonce odkázáni jen na to, co zrovna projede, nelze přesně stanovit program u jezera. Vrcholem výpravy bude přejezd jezera na místní rybářské lodi - asi 20 km z východního na západní pobřeží. I to nelze plánovat, neboť jezero může být rozbouřené. Připravte se také na dlouhé, i celodenní přejezdy stepí a polopouštěmi místními land cruisery nebo i náklaďáky, které se často porouchávají. Budeme opravdu v rukách našeho osudu...

Cesta je skutečně epická, ale i dlouhá. Překonáme celou Keňu z jihu na sever, doslova od tanzanských až k etiopským hranicím. Odbočku na jih provedeme kvůli nejvyšší hoře Afriky, Kilimandžáru. Tam také v národním parku Amboseli, pod touto majestátní horou, zažijeme naše první safari. Poté pojedeme přes hlavní město Nairobi až pod druhou nejvyšší horu Afriky, Mt. Kenya, kde přespíme.

Druhý den nás čeká návštěva parku Ol Pejeta, do kterého Češi ze ZOO Dvůr Králové přivezli bílé nosorožce. Na celém světě zbývají pouze dva bílí nosorožci - Najin a její dcera Fatu. Staneme se tedy jedněmi z mála lidí na světě, kteří tento druh před jeho totálním vyhynutím spatří, neboť dodnes neexistují žádní potomci.

Po této neobyčejné návštěvě parku Ol Pejeta nás čeká další neobjevený poklad - národní park Samburu. Podle mnoha průvodců je to jeden z nejlepších parků v Keni, avšak téměř bez turistů. Zřejmě i absence turistů a safari aut přispívá k tomu, že se člověk cítí daleko od civilizace. A v tomto duchu budeme pokračovat po návštěvě výše zmíněných tří národních parků (Amboseli, Ol Pejeta a Samburu) až k jezeru Turkana.

Cestujeme a proto naším cílem je cesta samotná. A kde jinde poznat tu pravou Keňu než právě na cestě. Proto cestujeme v hromadných veřejných prostředcích, alespoň tam, kde to jde. Keňské autobusy nazývané matatu jsou proslulé na celém světě a bylo o nich natočeno nespočet dokumentárních filmu. Ačkoliv je to doména především hlavního velkoměsta Nairobi, tak se setkáme s různými verzemi matatu i v jiných destinacích. V těchto místních autobusech, hlavně na dálkových spojích, se často hraje hudba nebo dokonce pouští filmy. V odlehlejších částech Keni se stává autobus kurníkem pro kuřata či stájí pro kozy. To všechno se do autobusu vejde. A jedině v místním autobusu budete mít možnost se mačkat společně s bojovníky kmene Turkana, Pokot nebo Samburu.

V Keni většinou neexistují jízdní řády a autobus odjíždí na cestu až když je plný. To je celkem praktické ve městech, kde se autobus zaplní cestujícími rychle, ale na vesnicích už to trvá déle. A v odlehlých částech Keni se může stát, že autobus ani neodjede. Proto se připravte na dlouhé čekání na autobusové spoje. Nezoufejte ale! Lze se velmi zajímavě bavit například ochutnávkami místní kuchyně, konverzací s lidmi z jiných kultur, nebo prohlídkou místních trhů.

K jezeru pojedeme asi 12 hodin otevřeným Land Cruiserem divokou savanou. Na vzdálenosti zhruba 220 km projedeme pouze dvěma malými vesnicemi. U jezera pak už místní doprava neexistuje, takže budeme závislí na armádě, policii, misionářích, obchodnících - zkrátka na komkoli, kdo pojede kolem. Je možné, že 100 km pojedeme i dva dny. Auta se často porouchávají a můžeme nocovat v divočině. Přes jezero jezdí malé rybářské čluny, které však jezdí nepravidelně a ne každý den. Jedná se o cca 20 km dlouhý přejezd z východní na západní stranu jezera.

Cesta k jezeru a kolem jezera Turkana vyžaduje spíše psychickou než fyzickou připravenost. Přejezdy jsou dlouhé a pomalé. Nejnáročnější je však podnebí, které je velmi horké. Je třeba mít u sebe dostatek vody a dodržovat pitný režim. Nebudeme však chodit po vysokých horách nebo absolvovat dlouhé pochody, takže cestu zvládnou i lidé v důchodovém věku nebo i děti. Je však důležité si uvědomit, že ačkoli cesta není příliš náročná, kvalitní nemocnice jsou vzdálené i několik dní cesty. Máte-li tedy nějakou nemoc, která by se mohla při cestě zhoršit, raději cestu odložte.

Pro vstup do země je nutné vízum, jehož zařízení již máte v ceně zájezdu.

Očkování vyžadované není. Každý účastník by však měl včas před začátkem zájezdu své individuální potřeby konzultovat se svým lékařem.

Podnebí v okolí jezera Turkana je velmi horké a často se silnými větry. Teplota se může pohybovat v průměru kolem 35 stupňů Celsia. Je třeba mít u sebe nejen dostatek vody, ale také se mentálně připravit na toto drsné podnebí. I když v noci málokdy klesne teplota pod 30 stupňů, vzhledem k větrům a nízké vlhkosti je pocitová teplota nižší. Určitě si vemte s sebou nějaký dobrý sluneční krém a sluneční brýle.

Oblast kolem jezera Turkana je obývána různými etnickými skupinami, které se občas dostávají do konfliktů, často kvůli sporům o dobytek. Tyto konflikty se ale netýkají turistů.

Po přistání v srdci Afriky nás přivítá horký vzduch prosycený vůní akácií. Na cestě pod Střechu Afriky, horu Kilimandžáro, budeme míjet malé vesničky, kde nám místní děti s úsměvy od ucha k uchu budou mávat. Přenocujeme s výhledem na masiv Kilimandžára, jehož zasněžený vrchol září pod hvězdnatou oblohou.

Ráno začneme se závanem vzrušení. Národní park Amboseli je známý svými volně putujícími stády slonů, kteří se majestátně pohybují na pozadí Kilimandžára. Budeme-li mít štěstí, budeme svědky úžasných scén, kdy se sloni, zebry a žirafy brodí trávou ozářenou zlatými slunečními paprsky. A možná zahlédneme i lva líně se protahujícího po nočním lovu nebo plameňáky tančící na jezerech.

Cesta nás zavede přes dramatické změny krajiny, od savany plné života až po chladné horské oblasti obklopující Mt. Kenya. Vychutnáme si zastávky v malebných městečkách a poznáme kouzlo místního života. Večer ulehne krajina do mlžného závoje a my si odpočineme s výhledem na dramatické vrcholky druhé nejvyšší hory Afriky.

Dnes nás čeká emocionální setkání s dvěma posledními bílými nosorožci na světě. Budeme se tiše procházet v jejich blízkosti, poslouchat příběhy o snaze o jejich záchranu a vnímat hluboké pouto mezi lidmi a přírodou.

Samburu je park divokých kontrastů, kde vládne pustá krása suché savany. Při našem safari objevíme unikátní druhy zvířat, jako je žirafa síťovaná, přímorožec beisa nebo zebry Grévyho. Pozorování leoparda skrývajícího se ve větvích stromu či sloní stáda brodícího se prašnou krajinou zanechá nezapomenutelné dojmy.

Cesta do Marsabitu nás zavede do dramatického světa sopečných pahorků a horských lesů. Ve městě, oáze v pustém kraji, nás obklopí atmosféra plná klidu a příběhů místních obyvatel, kteří žijí v souladu s drsnou, ale úchvatnou krajinou.

Tento den je výpravou přes nespoutanou divočinu. 250 kilometrů nás povede přes písečné pláně, vesnice pastevců a prázdnotu, která přesto dýchá životem. Na konci cesty nás čeká pohled na jezero Turkana, tyrkysový poklad uprostřed nehostinné krajiny. Pod hvězdami za zvuku vln si odpočineme u jeho břehů.

Loyangalani, oáza u jezera Turkana, je jako z jiného světa. Strávíme dva dny objevováním tohoto koutu Afriky - setkáme se s místními kmeny, jejichž kultura přetrvává po staletí, a poznáme, jakým způsobem žijí v souladu s přírodou. Večer nás čekají magické západy slunce, které barví jezero do zlatavých tónů.

Moite nás zve do svého klidného nitra. Vesnice daleko od civilizace nás vtáhne svými příběhy. Seznámíme se s místními obyvateli a jejich tradičními zvyky, projdeme nepoznané stezky a nakonec si odpočineme ve stínu stromů.

Výjimečná plavba přes rozlehlé jezero Turkana je jako návrat do dávných časů. Na loďkách proplujeme mezi křišťálovou vodou a písčitými ostrůvky. Každá vteřina této plavby bude jako scéna z dobrodružného filmu.

Eliye Springs nám nabídnou útočiště plné klidu a pohodlí. Bílý písek a průzračné vody jezera Turkana nás zvou k odpočinku. Odpoledne si užijeme koupání, projížďky po jezeře nebo klidné procházky po břehu.

Cestou do Lodwaru si užijeme poslední výhledy na krásy jezera Turkana a jeho okolí. Lodwar, rušné městečko obklopené písečnými dunami, nám nabídne možnost ochutnat místní kuchyni a poznat život lidí v tomto vzdáleném regionu.

Při dlouhém přejezdu zpět do Nairobi budeme mít dostatek času vstřebat všechny dojmy a pomalu se připravovat na rozloučení s africkou divočinou.