Jedinečná cesta neznámou Namibií. Převážně pouštní krajina, na první pohled prázdná a nudná, a přesto si ji zamilujete. Setkání pouště s oceánem, bušmenské skalní rytiny, zkamenělý les, divoké pobřeží koster, obrovští sloni a dokonalé safari v Etoshe, zajímavé kmeny, které ještě do velké míry žijí tradičním životem. Neváhejte a pojeďte do Namibie!

Den 1.

WINDHOEK

Odlet z Evropy, přelet přes celou Afriku.

Den 2.

WINDHOEK

Přílet do Windhoeku. Z letiště, kde nás bude čekat náš minibus, se odvezeme do hlavního města země. V klidu se naobědváme, vychutnáme si kávičku a prohlédneme si hlavní památky města. Stále tu máme ulice s exotickými jmény. Budeme stát na křižovatce ulic Fidela Castra a Roberta Mugabeho a půjdeme po ulicích pojmenovaných po různých národních buditelích a představitelích strany za osvobození Namibie, které přišlo v roce 1990. Podíváme se do hlavní katedrály Christuskirche, známého jako "německý kostel", který byl postaven v roku 1910. Z hlavní třídy Nezávislosti odbočíme na Poštovní ulici. Je to pěší zóna s množstvím obchodů a kaváren a v jejím středu je namísto fontány téměř celá sbírka gibeonského meteoritu. V klidu si vychutnáme klidnou atmosféru města, jehož historie je relativně krátká. Ochutnáme první steak, nebo si dáme nefalšovaný německý "Schnitzel".

Den 3.

KEETMANSHOOP

Z Windhoeku vyrazíme směrem na jih. Kvalitní a relativně prázdná cesta vede suchou oblastí na hranici mezi regionem Hardap a Kalahari. Projedeme přes město Rehoboth a Keetmanshoop, abychom si to namířili do ještě pustější země. Ubytujeme se na farmě "pár" kilometrů za Keetmanshoop. Přes obrovskou farmu vede železnice a na bývalé stanici je dnes vybudována lodge, kde přespíme. Majitelé Frikkie a Hilde se starají o farmu i lodge. Jsou to nesmírně milí lidé, kteří žijí v absolutní divočině, obklopeni panenskou přírodou. Komu se nelení, vydá se na procházku do buše. Budeme hledat zvířata, která se jdou napít k řece nebo k jednomu z napajedel. Hodinová procházka, během níž máme šanci vidět přímorožce, antilopy skákavé, kudu nebo pštrosy. Zde se dozvíte hodně o tomto zdánlivě nehostinném prostředí. V rámci farmy je ještě jedno zajímavé místo. Je zde největší namibská sbírka takzvaných "kvetoucích kamenů", sukulentních rostlin z rodu Lithops. Fascinující svět regionu Karas. Během večeře budeme mít výhled na nasvícené napajedlo, kam přicházejí různí obyvatelé této farmy na divokou zvěř. Když půjdete v noci spát, podívejte se na oblohu. Toto budeme zažívat během několika nocí.

Den 4.

FISH RIVER KAŇON - LÜDERITZ

Opustíme Frikkieho a Hilde a procházíme okrajem jednoho z největších kaňonovitých systémů na světě. Větší už je jen Grand Canyon v USA. Přijedeme na místo, kde je nejznámější vyhlídka, Hobas. Pokocháme se výhledem, projdeme se po okraji a posedíme v příjemném vánku nad 600 metrů hlubokou propastí. Toto místo je také začátkem náročného 3 - 5denního treku na dně tohoto kaňonu. Pro nás to bude konečná a vydáme se na zpáteční cestu na asfaltku a do města Lüderitz. V blízkosti městečka Aus se rozléhá oblast známá jako Sperrgebiet - Zakázané území. Je také označované jako "Diamond Area 1". Zde se těží takzvané aluviální diamanty. Ty odolaly erozi kimberlitu a zůstaly na povrchu země. Sem je přinesla řeka Orange z centrální části Jihoafrické republiky a Atlantik je vynesl na břeh. Zde zůstaly ležet na zemi a stačí je jen posbírat ... Proto je zde vytvořeno místo Sperrgebiet, kam se veřejnost nemá, jak dostat. Společnost DeBeers stále kontroluje většinu území a pouze postupně uvolňuje území pro potřeby vzniku národního parku. Celá oblast je známá výskytem divokých, pouštních koní. Jejich původ není zcela znám a předpokládá se, že jsou pozůstatkem armádních koní z doby německé přítomnosti. Koním se tu ale v podstatě daří, i přesto, že žijí v poušti. 22 km za křižovatkou je místo, kde je udělaná pozorovatelna, ze které je možnost je spatřit. Máme možnost je vidět vedle cesty až po Lüderitz. Přístavní městečko leží na břehu zálivu, který Bartolomeu Dias v roce 1487 pojmenoval Angra Pequena (Malý záliv) a postavil zde i kříž (Padrão). Město bylo založeno v roce 1883. Původní plány měly zájem o těžbu minerálů, ale nakonec se oblast věnovala lovu velryb, lvounů na kožešinu a sběr guána (ptačího trusu jako hnojivo). Dávno zrušená železnice spojovala přístav s městem Keetmanshoop. Dnes ji připomíná už jen opuštěná nádraží a město duchů Kolmanskop, největší atrakce v okolí města. Na pobřeží je možné vidět velryby, lachtany, tučňáky a občas pštrosy. V Lüderitz přespíme a připravíme se na průjezd Namibijskou pouští.

Den 5.

LÜDERITZ - SOSSUSVLEI

Ráno se projdeme po prázdných ulicích a sedneme do auta, abychom se mohli podívat zblízka na 10 kilometrů vzdálený Kolmanskop. Kdysi slavné a bohaté hornické městečko je jen městem duchů a lákadlem turistů. Je skutečně fotogenické a návštěvu si určitě užijeme. Kromě toho, že bylo městečko opuštěné a vylidněné, je i zasypané pouští. Toto přidává na fotogeničnosti tohoto místa. Strávíme zde přibližně hodinu a odcházíme po jediné přístupové cestě zpět do městečka Aus, kde to otočíme doleva, směrem na Maltahöhe. Všude kolem jsou jen farmy na dobytek nebo zvěřinu a usedlostí je zde jako šafránu. Na jedné z takových farem jsme se právě vzbudili. Rozhlédnete se kolem sebe a máte pocit jedinečnosti. Oblast Karas vyměníme za Hardap a postupujeme na sever. Vyprahlá krajina ubíhá a pozvolna se mění. I v takové zemi však můžeme objevit něco výjimečného. Pokud vyjde čas, zastavíme se v domě, který je postaven ve stylu středověkého hradu. Jmenuje se Duwisib castle a otevřený byl v roce 1909. Nikdo by nic podobného právě zde neočekával. Projedeme přes některý z průsmyků (neočekávejte vysoké pohoří) a dostaneme se na okraj národního parku Naukluft. Země je opět jiná a na stromech zde hledejme obrovská hnízda snovače pospolitého. Tito malý ptáčci stavějí největší společné hnízda na světě. V jednom hnízdě, které může vážit i více než 1 tunu, může mít své domovy až 400 jedinců a mohou být obydlené více než 100 let. Tato otevřená země je i domovem jiné divoké zvěře, včetně gepardů. Namibie je země, která má největší populaci těchto ohrožených šelem. Jsou velmi plaché a těžko je vidět. Místní farmáři však o jejich přítomnosti velmi dobře vědí. Dnešní noc strávíme v oblasti na okraji písečného moře, kde je minimum světelného znečištění a patří mezi jedno z nejlepších míst na světě na pozorování hvězdné oblohy. Pokud se v Jižní obloze nevyznáte a chcete najít některé z atraktivních souhvězdí, planet nebo hvězd, stáhněte si jednu z aplikací do svého smartphone. Mléčná dráha je zde neuvěřitelně výrazná a v určitých měsících je pěkně vidět Jižní kříž nebo obě Magellanova mračna. Nenechte si toto divadlo ujít.

Den 6.

SOSSUSVLEI - SWAKOPMUND

Časný ranní budíček a my vyrážíme na bránu parku. Otevírají ji s východem slunce, a tak není stanoven přesný čas, hýbe se během roku. My však chceme být mezi prvními uvnitř parku. Vstoupíme dovnitř a nastupujeme na asfaltovou cestu, vedoucí napříč širokým údolím mezi písečnými dunami. 45 kilometrů od brány se nachází chronicky známá duna, Duna č.45. Je jednou z těch, na které je povolen výstup, a právě na ni chodí nejvíce lidí. My proto pojedeme ještě o kus dál, až na samý konec asfaltky. Po cestě budeme hledat zvířata, které obývají tento nehostinný kout světa. Přímorožci, pštrosi a s trochou štěstí hyeny a šakali. Budeme procházet i mezi zajímavými rostlinnými útvary, kterým se říká "pohádkové kruhy". Není zcela zřejmý důvod, proč se trávy chovají tak, že rostou v uzavřených kruzích. Do roku 2014 byly známy pouze místa v této části světa, objevily se však i kruhy v západní Austrálii. Na konci asfaltu přesedneme do terénních aut a po písku přejedeme několik kilometrů. Vystoupíme ještě před údolím Sossusvlei. Přejdeme k nástupu na dunu a začneme stoupat. Písek pod nohama nám bude "utíkat" a doslova uděláme dva kroky dopředu a jeden zpět. I přesto bude výsledek stát za to. Většině našich klientů trvá tento výstup přibližně 50 minut až na vrchol jedné z nejvyšších dun v okolí, Big Daddy. Výška od základny je přibližně 260-280 metrů. Z vrcholu duny se nám naskytne neuvěřitelný pohled na přírodní památku UNESCO - Písečné moře pouště Namib. Věříme, že zde budeme sami. Když budeme mít dostatek fotografií, začneme rychlý sestup přímo dolů, do Dead Vlei (Mrtvého údolí). Je to fascinující údolí, kde je bílá, kaolinová zem, okolo jsou červené písečné duny a nad námi modrá obloha. Na opačném konci jsou torza 1200 let mrtvých akácií, které zde rostly v době, kdy zde byla v blízkosti tekoucí řeka Tsauchab. Úchvatný pohled na místo, kde uděláte dokonalé fotky. Z Dead Vlei si to namíříme k parkovišti, kam přijdeme o 15-20 minut. Sedneme opět na 4x4 a vrátíme se k našemu autu a vyprahlí se dovezeme na bránu parku, do Sesriem. Osvěžíme se, a ještě se podíváme do nedalekého Sesriem kaňonu, který vyhloubila řeka Tsauchab. Z tohoto místa vyrazíme do Swakopmundu. Budeme procházet namibskou pouští a země se postupně bude měnit. Přijdeme na okraj města Walvis Bay, odkud to do Swakopmundu máme 45 km. Do hotelu v tomto rekreačním městě přijdeme pravděpodobně mezi 19h a 20h. Zde si už jen dopřejeme zaslouženou večeři v některé z restauraci.

Den 7.

SWAKOPMUND

Jsme na pobřeží koster, legendárním nehostinném 2500 km dlouhém pobřeží, které bylo postrachem mořeplavců. Studený Atlantik, rozpálená poušť bez známky života znamenaly smrt bez ohledu na to, zda loď skončila v moři nebo na souši. Ráno se vydáme po slané cestě (ano, je vybudována ze směsi místní půdy a slané vody) až po místo s názvem Mys CAPE CROSS. Kromě toho, že je prvním místem v Namibii kde se Portugalcům podařilo v roce 1484 přistát v čele s mořeplavcem Diogo CAO, tak je i domovem desetitisíců lvounů, kteří se zde vyvalují na slunci, chytají ryby, blázní ve vodě, soupeří o samice. Obývají skalistý mys a přilehlou pláž. Jeden samec má 20-30 samic a vydávají neskutečné zvuky. Opravdu zapomněli jsme ... zápach .... Pokud Vám vadí rybí zápach, tak si určitě vezměte šátek na ústa. Nenechte si však tím pokazit dojem. Po příchodu a vystoupení z auta Vás tento odér praští, ale po chvíli si na něj zvyknete a začnete si užívat přítomnost lvounů. Je zde vybudována cesta, aby se návštěvníci dostali do těsné blízkosti zvířat, ale aby je nerušili. Někdy se lachtani ocitnou na cestě, a tehdy si třeba dávat pozor, přece jen jsou to divoká zvířata. Na pláž je zákaz VSTUPU, abychom je nerušili. Chceme zde být brzy ráno, jakmile otevřou bránu parku, abychom měli šanci vidět i hyeny nebo šakali, kteří sem přicházejí hledat potravu. Pozorujte chování lvounů, pouta mezi nimi, boje samců o nejlepší pozice na okraji vody ... Toto je unikátní divadlo, jak z dokumentárního filmu. Mys Cape Cross je 127 km od Swakopmundu a my se do něj vrátíme zpět. Přejedeme dále na jih do městečka WALVIS BAY a do zátoky, kterou sezóně obývají tisíce růžových plameňáků. Mají zde ideální podmínky, a kromě doby hnízdění zde tráví většinu roku. Potkáte je na procházce po promenádě v centru města, nebo za městem na přírodních plážích. Sledujte jejich tance a jak se krmí. Nocovat budeme opět v SWAKOPMUND, které je němečtější než Německo samo s vysloveně německou atmosférou z období Kaisera Wilhelma. Vynikající restaurace, moře, skvělé nákupy, mořský vzduch nám zpříjemní pobyt. Odvážlivci se vykoupou v oceánu, a pokud bude čas tak zájemci absolvují fakultativní jízdu na terénních motocyklech quadbike (čtyřkolkách) po dunách. Něco, co stojí opravdu zato, i pro ty, co nemají řidičák! Pokud budete mít více času, navštivte například muzeum krystalů Kristall Galerie, kde mají v expozic údajně největší kus kvartzového krystalu na světě, nebo příjemné akvárium, kde uvidíte ryby a jiné mořské tvory žijící v této části Atlantiku. Swakopmund se otevírá světu a turistický ruch zde za poslední roky nabral na obrátkách.

Den 8.

SWAKOPMUND - TWYFELFONTEIN

Opouštíme Swakopmund a scenérie se mění. I přes blízkost oceánu je zde nehostinná poušť. Rostliny zde žijí pouze ze vzdušné vlhkosti, reálného deště je tu pomálu. Jak se vzdalujeme od pobřeží, země s občasnými odolnými rostlinami se začne měnit. Rázem přibydou vyšší rostliny, začne se objevovat tráva a keře. Hory po levé straně při příjezdu do hornického městečka Uis se jmenují Brandberg, s nejvyšším vrcholem Königstein s výškou 2.573 m.n.m, což je nejvyšší hora v Namibii. To jsme se již ocitli v zemi původních lidí, křováků. Patří do jazykové skupiny San a jsou známí klikacími a mlaskacími hláskami. Na opačné straně pohoří se nachází místo se skalními malbami známé jako White Lady. V tomto pohoří roste 350 druhů rostlin, z toho 11 je endemických a nenajdete je nikde jinde na světě. Vstupujeme do země známé jako Damaraland, pojmenované po jednom ze sanských kmenů. Pokud budeme mít štěstí, tak nám tu ráno proběhnou přes silnici surikaty, známé z Kalaharské oblasti. Na cestě se objevuje dopravní značka "pozor sloni". Právě zde se podle ročního období pohybují rodiny pouštních slonů. Žije jich už jen posledních několik set jedinců a najdete je v Damaraland a Kaokoland v Namibii a v jižní Angole, kde však byly většinou vystříleni. S dávkou štěstí je zahlédneme, popřípadě zbytky po jejich hodování. Procházíme krajinou se skalami jakoby navalenými od obrů. Země je neuvěřitelně fotogenická. Těsně před příchodem do oblasti Twyfelfontein se nachází muzeum pod otevřenou oblohou Damaris. Je to obdoba našich skanzenů. Zde se dozvíte něco o životě křováků, uvidíte, jak žijí, co jedí, jaké léčivé rostliny používají a jak se baví tancem a zpěvem. Zahrajete si s nimi hru, která řešila i mezi vesnické spory? Twyfelfontein znamená "pochybný pramen". Na jednom z míst se zachovala vysoká hustota skalních rytin - Petroglyfy. Nacházejí se na místě, kde byla založena farma Twyfelfontein, dokonce původní pramen je stále aktivní. Tato skupina petroglyfů je zapsána na seznam UNESCO. Nejstarší z nich mají přibližně 6000 let. Jsou zde vyobrazení lidé, zvířata a jejich stopy, ale i bytost Lvího muže s lidskýma rukama a množství "map" se zaznamenanými stálými a občasnými napajedly. Jsou to samozřejmě předpoklady, pravdu se už asi nikdo nedozví. Samotné prostředí je nádherné. Přespíme v blízkosti tohoto místa.

Den 9.

TWYFELFONTEIN - PALMWAG

Odjíždíme z Twyfelfonteinu a cestou do Palmwagu si uděláme zajížďku ke zkamenělému lesu. Je to jedno z mála míst na světě, kde se tak dobře zachovaly kmeny stromů, které jsou zkamenělé. Pocházejí z centrální Afriky a zde se po desítkách milionů letech vynořily na povrch a nyní lákají turisty z celého světa. Procházka mezi nimi je unikátní zážitek. Mezi nimi roste fascinující rostlina, kterou paralelně ve stejném období "objevili" dva lidé - Thomas Baines a Rakušan Friedrich Welwitschia v roce 1859 a pojmenoval ji neskromně po sobě - ​​Welwitschia mirabilis. Místní obyvatelé rostlinu znali již tisíce let před nimi. V afrikánštině (jazyk Búrů) ji nazývají "twee-blaar-kanniedood", což v překladu znamená "dvoulistá nesmrtelná". Toto jsou její základní charakteristiky. Rostlina má pouze dva listy, i když vypadá jako by přes ni prošla kolona džípů a dožívá se velmi vysokého věku, pravděpodobně až několik tisíc let. Roste pouze na pohraničí Namibie a Angoly, přibližně 50-60 km od pobřeží, kde má dostatek vzdušné vlhkosti padající z Atlantiku v této oblasti. Je jen málo zvířat, které ji dokáží konzumovat, jedněmi z nich jsou přímorožci a nosorožci. Zde si o rostlinách řekneme více. Otočíme to zpět a jedeme do městečka Plamwag. To už se nacházíme skutečně uprostřed regionu Kunene a Damaraland. V okolí Palmwagu, který dostal jméno podle rostliny, která zde roste - Hyphaene petersiana ("vějířová" palma), se pokusíme o safari. Chráněné území zde bylo prohlášeno za účelem ochrany zbytků křehkého ekosystému. Je zde také zřízen kemp na sledování a ochranu pouštních nosorožců. Se štěstím bychom je mohli vidět. Kromě nich zde žijí pouštní sloni, angolské žirafy, lvi, leopardi a gepardi. Typické pouštní zvířata jako jsou přímorožci, antilopy skákavé nebo pštrosi s největší pravděpodobností uvidíme. Horské zebry zde mají také zdravý počet a také na ně je reálná šance. Řadu z těchto zvířat neuvidíme nikde jinde. V Palmwagu přespíme a opět se budeme kochat noční oblohou. Jsme uprostřed "ničeho".

Den 10.

PALMWAG - OPUWO

Procházíme Damaralandem a po dvou hodinách jsme v městečku Kamanjab, kde nastoupíme na asfaltovou cestu. V Kamanjab natankujeme a odsud nás čeká pevná cesta, která nás dovede až do Opuwa, hlavního města Kaokolandu. Ten začíná někde na úrovni jihozápadního rohu národního parku Etosha. Sledujte cestu kolem sebe, možná uvidíte některé z divokých obyvatel tohoto regionu. Jak se blížíme k Opuwo, vedle cesty přibývají termitiště. Stavby vysoké až 4 metry zde dotvářejí opět jinou scenérii. Podíváme se na ně zblízka a dozvíme se něco o termitech. Už druhým dnem jedeme oblastí, kde bydlí lidé kmene Herero. Muži vypadají jako běžní obyvatel Namibie, ale ženy jsou o něčem jiném. Mohutné dámy, které se oblékají do zvláštních šatů, a ještě zvláštnějších čepců. Ve městě Opuwo je uvidíme ve společnosti žen kmenů Himba a Zemba. Oba tyto kmeny žijí v oblasti severní Namibie a jižní Angoly. Rozdíl je ve vzhledu. Himbské ženy si tělo a vlasy natírají směsí hlinky (okra) a kravského tuku, kdežto zembské ženy ne. Proto je i vzhled Himba tak exotický. My půjdeme navštívit vesnici Himbů. Vesničky jsou roztroušeny po krajině a splývají s okolím. Vejdeme do jedné z nich a náčelníkovi předáme dárky ve formě mouky, oleje, tabáku, čaje a sušenek pro děti. Vysvětlíme si způsob života těchto lidí, proč ženy nosí kožené čepce a jak se myjí, když tu není téměř žádná voda. Opuwo je zajímavé město, kde se mísí kultury a tradiční lidé zde přicházejí do supermarketu nebo do banky. Dva světy se setkávají na malém kousku.

Den 11.

OPUWO - ETOSHA

Dnešní den je určený na přesun k národnímu parku Etosha. Tento národní park má rozlohu 22.300km2 a patří mezi nejpopulárnější safari v Africe. Cesta povede zprvu suchou krajinou až na hranici s Angolou. Zde se začne svět kolem nás zelenat a voda bude přibývat. Vedle hranice, kudy tečou i řeky Kavango a Kunene, žije velké množství lidí. Voda = život. Země kolem nás bude zelená a na hodně místech budou jezera a jezírka, některé stálé a některé dočasné. Téměř všude uvidíme rybáře chytat ryby. Sledujte je a porovnávejte techniky. Možná uvidíme 20 lidí táhnout síť nebo jednotlivce chytat na vlasec, nebo děti s pastmi, do nichž chytají sumečky. Nahlédněte jim do košů, co se jim podařilo ulovit. V této části přibývají palmy a majestátní baobaby. Zastavíme při tom největším, který po cestě máme. Baobaby jsou velmi zajímavé stromy, většina druhů roste výlučně na Madagaskaru, pouze jeden druh v pevninské části Afriky mezi obratníkem. Nakonec se od tohoto zeleného ráje odkloníme a vstoupíme opět do suché oblasti. Víceméně budeme většinu dnešního dne kopírovat plot národního parku Etosha. Když přejdeme přes červenou linii (veterinární kontrola), dobytek se již nebude volně pást a opět ho vystřídá divoká zvěř. Vedle cest se často pasou prasata bradavičnatá, nebo malé antilopy travní. Se štěstím už zde narazíme na zebry nebo žirafy. Vítejte v oblasti Etosha. Etosha je nesmírně rozlehlá. Pokud bude ubytování zajištěno v oblasti jižní brány, cesta z Opuwa povede jižní stranou, suchou oblastí, ale stejně zajímavou jako je ta severní.

Den 12.

ETOSHA

Dlouho očekávané safari. Arabský výmysl, který si dosyta užijete jen v Africe. Africká fauna je legendární a národní park ETOSHA Vám ukáže svá tajemství. Perla mezi národními parky. 4.600km2 z jejích 22,5 tisícové rozlohy tvoří bílá, solná pánev. Zvířata zde mají vyhrazenou většinu území a vy je nerušíte svou přítomností, ale na druhou stranu je zde zvěře dost na to, abyste měli vynikající safari a viděli maximum z africké divočiny. Žijí zde všechna atraktivní zvířata, s výjimkou buvola, krokodýla a hrocha. Vzhledem k nedostatku vody se jim zde nemůže dařit. Ostatní obyvatelé buše jsou ale přítomni. Potkáte žirafy, nosorožce, slony, stáda zeber, skákavých antilop, pakoně a množství Impal, skvělých skokanů ze skupiny antilop. Nacházejí se zde také jedineční přímorožci jihoafričtí, kteří jsou symbolem suchých oblastí Namib a Kalahari. Pokud budete mít štěstí, natrefíte na šelmy. Vyskytují se zde všechny velké kočky - lev, leopard a gepard. Hledejte šakali, hyeny, pštrosi, hady, varany, želvy, orli, supi, karakaly. Park je dobře přístupný i pro osobní auta, a tak si můžete udělat vlastní safari, bez místního průvodce a přidat tak několik hodin ježdění navíc. Nejlepší dobou je období sucha, kdy se zvířata zdržují při napajedlech a vám stačí pouze čekat. Napajedel je zde více než dost a různá zvířata mají oblíbená jiná napajedla. Některé z nich tak máte větší šanci vidět. Například nosorožci, lvi a leopardi jsou teritoriální a opakovaně se ve stejnou dobu vracejí ke stejným místům. Stačí znát jejich zvyky a je tak větší šance je vystopovat. Po období dešťů je zase zajímavá samotná pánev Etosha. Vznikne zde jezero s rozlohou téměř 5000km2, které má maximální hloubku 20 cm. Sem se na krátkou dobu sletí plameňáci ze širokého okolí, aby se zde dosyta nakrmili řas, které v tomto mělkém, alkalickém jezeře rostou. Jezero postupně vysychá a mění svou barvu. Z hnědo-červené, přes zelenou, až do čistě bílé, když nadobro vyschne. Cesty jsou výborně značené, informace o pohybu atraktivních živočichů dostanete v každém ze tří kempů. Vše záleží už jen od vašich očí a dávky štěstí. Obrovským lákadlem jsou sloni. Je to nejvýchodnější část populace pouštních slonů. Pokud budete mít štěstí, uvidíte mohutné samci obalené bílým bahnem. Když si je o pár dní porovnáte se slony v Chobe, uvidíte rozdíl ve velikosti.

Den 13.

ETOSHA - WINDHOEK

Brzy ráno se posuneme směrem na jih, a to k největšímu meteoritu na světě, Hoba meteoritu. 50 tunový kus téměř čistého železa, který zde nalezl místní farmář, když v roce 1920 oral své pole pluhem taženým voly, je stále na svém původním místě. Obsahuje 82,4 % železa, 16,4 % niklu a 0,76 % kobaltu. Délku má 3 metry a tloušťku 1 metr. Během dlouhých let z něj návštěvníci odsekávali kusy a takto z něj "zmizela" pravděpodobně až jedna tuna. Je neuvěřitelné, že taková vzácnost je stále na svém původním místě, na farmě, kam dopadl před přibližně 80 tisíci lety. Proč se tu nezachoval kráter? Pozor na hlavu! Dáme si tu piknikové snídaně a pokračujeme v naší cestě. Mezi farmami přicházíme až do burského města Grootfontein. Kdysi významná železniční stanice je na křižovatce cest na sever, jih a severovýchod. Pokračujeme přes město Otavi a Otjiwarongo až do Windhoeku. Cesta bude komfortní, asfaltová a procházet budeme krajinou, kterou lemují samé farmy. Podle výšky plotu umíte posoudit, zda se zde chová dobytek, nebo divoká zvěř. Kudu je schopný přeskočit až třímetrový plot. Ve Windhoeku nás čeká nocleh a závěrečná večeře. Snít se nám bude o fascinujícím světě, který je tak různorodý a u nás o něm tak málo víme.

Den 14.

WINDHOEK - EVROPA

Po snídani sedáme do našeho auta, které nás převezlo neuvěřitelnou krajinou, a vydáváme se na závěrečný přesun na letiště Hosea Kuťák. Na shledanou Afriko.

Den 15.

EVROPA